Od roku 2019 jsem vstoupila do spolupráce s organizací Ke kořenům a začala hudebně doprovázet obřady posledního rozloučení. V roce 2020 jsem absolvovala akreditovaný kurz Doprovázení pozůstalých, abych mohla svojí službu rozšířit i na podporu pozůstalým během příprav a na vedení pohřebních obřadů. Od roku 2021 jsem členkou organizace Ke Kořenům. Nabízím své služby při přípravě a vedení obřadů, které vždy tvořím spolu s pozůstalými podle jejich představ nebo podle přání zesnulého.
Pomáhala jsem také s provozem Lesa vzpomínek – prvním přírodním hřbitovem u nás v České republice a se vznikem Pohřebního ateliéru – alternativní pohřební služby, jež jsou projekty, které vznikly ve spolupráci spolku Ke kořenům a Hřbitovů a pohřebních služeb Praha. V roce 2024 jsem absolvovala akreditovaný kurz Kontakt s truchlením provázaný poradenstvím pro pozůstalé. K dnešním dnům jsem pomohla zorganizovat nebo přímo vést přes sto pohřebních obřadů po celé České republice.
A jak to všechno začalo? Snad když mi bylo asi patnáct let a do deníku jsem si zapsala větu „Smrt je živá“. A později na Nyxu jsem si dala přezdívku Ticho. Několik let poté jsem během jednoho roku zažila tři obřady posledního rozloučení. Začalo to mojí babičkou, kdy jsem věděla, že musím něco udělat, že věnovat jí alespoň pár slov díku je to nejmenší. A i když měla moje rodina obavy, zda to emočně zvládnu, nakonec jsem se postavila vedle rakve a začala zpívat píseň, kterou jsem pro ní složila. Bylo to tak přirozené a úlevné, že jsem nechápala, co nás vlastně od tohoto prožitku ve skutečnosti zrazuje…
O několik měsíců později jsem bubnovala a zpívala během ukládání popela mé tragicky zesnulé kamarádky, zcela neplánovaně. Jen jsem si stoupla na místo, kde nikdo nebyl. Takových zážitků jsem měla několik, než mi došlo, že tady je třeba moje práce. Obřady konce života jsou u nás podvědomě zatížené, nesou s sebou podivně strnulou představu, která většinu z nás spíše paralizuje, než aby nám dovolovala se projevit. Přitom každý život si zaslouží uznání. A pro nás pozůstalé je ať již sebemenší zapojení se do takových příprav pohřebního obřadu velmi důležitým procesem na cestě k vyrovnání se ze ztrátou blízkého člověka.
Dále se spolupodílím se od roku 2010 na chodu lesní školky a školy ZeMě v Řevnicích, kde s naší Slavnostní kapelou hrajeme na ročních slavnostech pro děti i dospělé. Věřím, že následovat koloběh roku v přírodě provázaný tradičními svátky je něco, co je pro naše děti i nás velmi smysluplné a realizací těchto slavností tak ráda inspiruji své okolí. Jsem členkou sboru Hravé hlasy pod vedením naší sbormistrové Lu Hawy Goldin z kapely Yellow sisters. Žiji s rodinou v Řevnicích, v krásném údolí řeky Berounky.
Vnímám, že je třeba otevírat druhým lidem možnosti, jak lze o smrti hovořit. Provázení takového pohřebního obřadu, který podpoří pozůstalé co nejvíce v jejich osobitém zapojení, překročí obavy a dodá odvahu rozloučit se svým způsobem, je pro každého z nás jedinečnou zkušeností přinášející úlevu a vděčnost.
