Jak to všechno začalo? Snad když mi bylo asi patnáct let a do deníku jsem si zapsala větu „Smrt je živá“. A později na Nyxu jsem si dala přezdívku Ticho. Několik let poté, jsem během jednoho roku zažila tři obřady posledního rozloučení. Začalo to mojí babičkou, kdy jsem věděla, že musím něco udělat, že věnovat jí alespoň pár slov díku je to nejmenší. A i když měla moje rodina obavy, zda to emočně zvládnu, nakonec jsem se postavila vedle rakve a začala zpívat píseň, kterou jsem babičce složila. Bylo to tak přirozené a úlevné, že jsem nechápala, co nás vlastně od tohoto prožitku ve skutečnosti zrazuje…

O několik měsíců později jsem bubnovala a zpívala během ukládání popela mé tragicky zesnulé kamarádky, zcela neplánovaně. Jen jsem si stoupla na místo, kde nikdo nebyl. Takových zážitků jsem měla několik, než mi došlo, že tady je třeba mojí práce. Obřady konce života jsou u nás podvědomě zatížené, nesou s sebou podivně strnulou představu, která většinu z nás spíše paralizuje, než aby nám dovolovala se projevit. Přitom každý život si zaslouží oslavit. A pro nás pozůstalé je ať již sebemenší zapojení se do takového rituálu velmi důležitým procesem na cestě k vyrovnání se ze ztrátou blízkého člověka.

Proto jsem s vděkem vstoupila do spolupráce s organizací Ke kořenům a v roce 2019 začala hudebně doprovázet obřady posledního rozloučení. V roce 2020 jsem si udělala kurz Doprovázení pozůstalých, abych mohla svojí službu rozšířit i na pomoc s přípravou a vedením obřadu.

Od roku 2021 jsem členkou organizace Ke Kořenům a kromě příprav a vedení obřadů pomáhám také s provozem Lesa vzpomínek – prvního přírodního hřbitova u nás v České republice.

Spolupodílím se také od roku 2010 na chodu lesní školky a školy ZeMě v Řevnicích, kde máme naší Slavnostní kapelu, se kterou hrajeme na ročních slavnostech. Koloběh roku provázaný tradičními svátky je něco, co je pro mne velmi smysluplné a realizací těchto slavností tak ráda inspiruji své okolí. Jsem členkou sboru Hravé hlasy pod vedením naší sbormistrové Lu Hawy Goldin. Současně jsem vedoucí centra pobočky Plaváček Dobřichovice, kde od roku 2017 plavu s dětmi a jejich rodiči. S mužem jsme si postavili v Řevnicích dřevostavbu a spolu s našimi dětmi nyní žijeme v údolí Berounky.

V této době vnímám, že je třeba otevírat druhým lidem možnosti, jak lze takový obřad spoluvytvářet, podporovat pozůstalé co nejvíce v jejich osobitém zapojení, překračovat obavy a dodávat odvahu rozloučit se svým způsobem, který je pro každého z nás jedinečný. Za každou příležitost hudebně oživit rozloučení s vašimi blízkými jsem předem velmi vděčná.