Zase jednou jsem byla pozvána hrát na obřadu na můj milý sundrum. Roli hudebnice mám moc ráda.
Živá hudba je za mne dokonalým prostředníkem, který nás pronáší během obřadu. Dotýká se míst uvnitř nás, otevírá je. Můžeme v klidu spočinout v těch místech. A nacházet se. Ticho bývá v takových chvílích na nás někdy až příliš moc. Na ticho je třeba si počkat. Ale za každým tónem je ticho. Ticho je součástí hudby.
Marcelce zemřela sestra… S obřadnicí Terezou jsme se chystaly na obřad rozloučení a nebylo stále zcela jasné, co se má hrát, co se má stát. Ale všichni jsme to v daný okamžik věděli, cítili. Hudba nás nesla.
Když vzpomínali pozůstalí, když se sypal popel do země, když se zapalovaly svíčky, když se psaly a pálily vzkazy do nebe.. Tam všude jsme se nechali vést hudbou, která skrze mne a mojí kolegyni Zuzku procházela.
Děkuji zase a znovu, že mohu být tím nástrojem v těchto chvílích.
foto Béda Morstein, duben 2024
