Tohle jaro s sebou přineslo několik humorných situací, když jsem do naší Oktávky nasunula rakev. Nemyslím tu rakev, kterou běžně lidé vozí na střeše a dávají si do ní lyže a přeskáče, myslím opravdickou rakev z našeho Kořenového depozitáře, dobře rozkladatelnou, ekologickou, ze dřeva a kartonu, nikoliv však skladnou. I proto se na čas stala součástí vybavení našeho vozu a když opadly rozpaky dětí, bavili jsme se situacemi, které s sebou takováto rekvizita přináší. Muž jen suše poznamenal, že už si nosím práci domů..
Dříve než jsem jí předala dceři na nazkoušení jednoho povedeného divadelního představení, stavila jsem se s ní na Síťovce, což je moderovaný večer inspirativních sousedů z dolního poberouní, kteří představují ve čtyřech minutách své projekty. Jako vítězka z minulého kola jsem měla rozvinout téma tvorby smysluplných, posledních rozloučení. Dceru Magdu jsem vzala s sebou coby asistentku a o přestávce pak bylo možné v rakvi si poležet, vyzkoušet jí, aby člověk tak trochu věděl, do čeho jde. Někomu se zdála úzká, jinému byla krátká, ten zvláštní klid, který z ní vyzařoval ovšem zasáhl všechny…
Nyní stojí opřená za naším domem a já už přemýšlím, na jakou další štaci jí vzít. Mít u sebe rakev, je totiž svým způsobem vlastně úplně v pořádku.
červen 2022, foto www.petrhoffelner.cz
