Výhodou této profese je, že se dá poměrně snadno skloubit s rodinou. Ať už totiž během rodinných výletů či dovolených cestujete kamkoliv, všude objevíte minimálně hřbitov. Smrt v rozličných kulturách zanechává své otisky ať se ocitnete kdekoliv. Někdy je pátrání po jejích atributech dobrodružstvím, jindy se necháte prostě jen překvapit, kde na vás vykoukne. Během našich rodinných výletů si tak postupem času již všichni rodinní příslušníci zvykli být vtahováni do míst, která byla člověkem určena pro přechodové rituály spojené s koncem života.
Tyto prázdniny to byl ostrov Kréta. Její součástí je malý ostrůvek Spinalonga, kam byli sváženi až do roku 1957 malomocní nejen z Řecka, ale z celé Evropy, kteří zde žili bez možnosti ostrov kdy opustit. Říká se mu temná perla Kréty. Hřbitov, či spíše přírodní pohřebiště má při sobě kostel zasvěcený sv. Jiřímu a určen byl pouze pro poslední rozloučení se zesnulými. Kostely pry jsou v této kultuře používány odděleně, podle jejich účelu.
Dalším výletem byla pouť s mojí dcerou Magdou kolem alpských jezer až k vrcholům Dachsteinského masivu v Solné komoře Rakouska. Právě ve starém městě Hallstatt, kde se již před 7000 lety těžila sůl jsme objevily původní horský hřbitov s kostnicí, jejíž tradice sahá až do současnosti. Vesměs dřevěné náhrobky vystihovaly zesnulého atributy spojené s jeho charakterem nebo s jeho patrony. Kosti byly ze hřbitovní půdy z důvodu úspory místa tradičně exhumovány, vyjímány z hrobů po deseti letech od uložení a poté pomalovány symboly, které vystihovaly daného člověka. Přírodními motivy byly např. listy vavřínu značící vítězství, růže značící lásku, dubu značící sílu, ze zvířecí říše to byl např. had, jenž je symbolem transformace atd. Poslední kosti byly tímto způsobem do kostnice uloženy na přání zesnulé ženy ještě v osmdesátých letech. Zpopelnění je totiž pomerně moderní vymoženost a jak se ukázalo, ne příliš šetrná k životnímu prostředí. Při spalování při tak vysokých teplotách se uvolňuje do ovzduší velké množství zplodin.
Představuji si svoje kosti pomalované mými potomky (Co by asi tak zvolili za symboly..?), vystavené v nově vzniklé řevnické kostnici a naplňuje mě to zvláštním pocitem zadostiučinění…
Hallstatt
